Odpouštět

Aby něco nového mohlo přijít, nejprve to staré musí odejít.

Být puštěno, aby bylo odpuštěno a zahojeno.

Mohla bych Vám v první řadě tvrdit, že vím, co odpuštění je. Prostě někomu odpustíte. Už se na něj nezlobíte. Tečka...

Ale, to bych Vám tímto zjednodušením lhala. 

Bez bytostného pochopení a naučení se této dovednosti nelze žít naplněný a spokojený život nebo lze?

Ve svém životě jsem se nutně potřebovala naučit význam slova - odpouštět...

U nás v rodině jsme to netrénovali. U nás křivdy staré 5 měsíců, 15 let, je jedno jak staré, zůstávaly křivdou a předávaly se formou nedůvěry k životu dalším generacím, které již kontext příběhu, ve kterém naše rodina trpěla, neznaly.

Dokonce i při otevření tématu, které se stalo před 30 lety a bylo pro rodinu traumatické, tekly slzy a slyšela jsem slova vzteku a bezmoci. Obviňování života, lidí a Boha jsem považovala za normální. Jinak by se nám ty věci neděly, že, ano. Někdo to způsobil.  

A taky jsem si uvědomila, že fráze :"Odpustila jsem." je pro mě významově hluchá, Vnímala jsem jí dlouhé roky jako slovo povinnosti v případě, když se někdo dopustil něco proti mně a já se měla zachovat klasicky jako hodná holčička a říct, že mu odpouštím. Ehm, z povinnosti, že se to má říkat. A pak se ve mně spíš hromadil vztek.

Takže vážně, moje hlava nemá páru, co to je. Byla jsem ve svém životě však nešťastná a nemocná. Takže jsem hledala způsoby, jak se posunout k radostnějšímu životu.

Díky Bohu jsem se setkala s inspirativními lidmi a technikami. Začala se zajímat o psychosomatiku a duchovní příčiny nemocí. Začala jsem to odpouštění, ať je to cokoliv, trénovat a hlavně CÍTIT.

A přišel AHA efekt. Tolik věcí jsem nesla s sebou z minulosti. Myšlenky na minulost se mi často točily v hlavě. Tělo neslo bolest. Záda se hrbily pod tíhou minulosti, kterou jsem přenášela do přítomnosti a zabarvovala tím mojí budoucnost stejnou bolestí, kterou jsem v sobě měla desítky let. Takové kompaktní bezvýchodné kolečko.

Nezdálo se mi to ničím zvláštní. Tak si člověk žije a je zvyklý nějak se cítit. Je zvyklý na nepříjemné myšlenky a pocity. 

A pak se dozví, že se může cítit líp. Že může zažívat v životě radost, být spokojený a zdravý.

Odpouštění je dovednost. Duchovní dovednost a je mnoho příležitostí se jí naučit. A taky je třeba, jako u každého nového učiva, vytrvat a opakovat. Opakovat. Opakovat.

Jak ve filmu Chatrč. Ze začátku se to zdá strojené a umělé. Opakováním a vytrvalostí to člověk začne po čase i cítit a pak... Se dějí v životě zázraky v podobě změn k lepšímu. Fyzickým zdravím počínaje, "vyčištění hlavy" až k  zlepšení celkového pocitu ze života.

Inspirace k odpuštění: technika Ho'oponopono